HOMEOPATIE

Historie a podstata homeopatie

Zakladatelem homeopatie je lékař a chemik Samuel Hahnemann, který se na přelomu 18. a 19. století zabýval lékařskou vědou a vyvinul tak nový způsob léčby. Homeopatie jako léčebná metoda je založená na tzv. principu podobnosti, individuálním přístupu k pacientovi a nemoci jako takové.

V homeopatii se používají velmi zředěné účinné látky, které by ve vyšších dávkách byly naopak schopné vyvolat příznaky podobné těm, jaké má léčená choroba. Jedná se o princip podobnosti, kdy je podobné léčeno podobným (např. na úpornou tekoucí rýmu se používá homeopatický přípravek Alium cepa, neboli cibule kuchyňská, která při klasické manipulaci sama dokáže vyvolat slzení a tekoucí rýmu.)

Droga, která vyvolá nejpodobnější příznaky, se nazývá simillimum.

Mechanismus účinku homeopatických preparátů není zcela objasněn, ale předpokládá se, že homeopatie stimuluje obranné mechanismy organismu. Homeopatické léky nejsou specifické pro určité onemocnění, ale o jejich indikaci rozhoduje charakter onemocnění, lokalizace chorobného procesu a tzv. modality. Modality zahrnují vlivy a situace, které zhoršují nebo zlepšují onemocnění. Tedy zda se stav nemocného zhoršuje či zlepšuje v návaznosti např. na chlad, teplo, hluk, co příznakům ulevuje, je-li nějaká souvislost s jídlem či pitím.

Výchozí suroviny pro výrobu homeopatických léků mohou být jak rostlinného, živočišného, tak minerálního nebo chemického původu. Homeopatika se označují latinským názvem suroviny a stupněm ředění. Právě průběh a závažnost onemocnění rozhoduje o zvolení konkrétního stupně ředění homeopatického přípravku, který má být k léčbě použit. Dlouhodobá, chronická, vleklá onemocnění vyžadují vysoká ředění homeopatických léku (30 – 200 CH) a podávají se v delších časových intervalech (dny až týdny). Akutní formy onemocnění se pak řeší ředěními nižšími, která jsou pacientovi podávána s odstupem minut až hodin. Pokud je shoda na úrovni pouze místních příznaků (např. zarudnutí hrdla, otok), podává se ředění 5 CH. Při shodě na úrovni místních i celkových příznaků (např. zarudnutí hrdla a horečka) se při akutních potížích podává ředění 9 CH.

Příprava homeopatických léků a jejich ředění

Výchozí surovina (různého původu) se louhuje 21 dní v příslušném rozpouštědle (nejčastěji se jedná o 70% alkohol), čímž se získá matečná tinktura, která představuje nulté ředění. Tato matečná tinktura se dále ředí (tento proces je označován jako potenciace) a protřepává (probíhá dynamizace), aby došlo k otisku energie do daného rozpouštědla. Jako základ pro další ředění se bere 1 díl matečné tinktury a doplní se buď 99 díly rozpouštědla (jedná se o 1 CH – centezimální ředění podle Hahnemanna) nebo 9 díly rozpouštědla (vzniká tak 1 DH – decimální ředění). Po příslušném naředění následuje opět proces dynamizace. Tento postup se nadále opakuje až po dosažení příslušného ředění.

Bylo dokázáno, že od ředění 12 CH a výše není v roztoku přítomna ani jedna molekula účinné látky. Čím vyšší ředění, neboli čím méně účinné látky se v daném produktu nachází, tím je homeopatický přípravek považován za silnější.

Monokomponentní a polykomponentní homeopatické přípravky

Homeopatické přípravky, které obsahují pouze jednu účinnou látku, se nazývají monokomponenty. Složené homeopatické přípravky pak polykomponenty, tzv. speciality s komplementární indikací (vzájemně se doplňující). Polykomponentní přípravky jsou vhodnější na akutní stavy a jsou určené k samoléčbě. Volba monokomponentního přípravku patří většinou do rukou odborníka a někdy jsou monokomponentní přípravky vydáváné pouze na recept. Jejich předepsání musí předcházet návštěva lékaře. 

Obecné zásady užívání homeopatik

Vzhledem ke složitosti této léčebné metody by indikace homeopatických přípravků, zvláště pak těch monokomponentních, měla patřit do rukou zkušeného lékaře homeopata. I přesto, že se jedná o velmi bezpečnou léčebnou metodu, pro úspěch léčby je nutné se v dané problematice dobře orientovat. Příznaky, které v očích laika s danou nemocí zdánlivě nesouvisí, mohou být pro homeopata klíčové. Přesto existují obecné zásady, kterými by se měl pacient při užívání homeopatik řídit.

Léčba homeopatiky je vhodná pro všechny věkové kategorie, těhotné a kojící. Nemají prokázané nežádoucí vedlejší účinky ani lékové interakce, kromě přecitlivělosti na složky daných přípravků (u většiny je nosným materiálem cukr laktóza, na což by měli brát zřetel zvláště diabetici a lidé s přecitlivělostí na laktózu). Dávkování se neřídí ani věkem ani hmotností, stejnou dávku lze použít pro dítě, dospělého i seniora.

Homeopatický přípravek se vkládá přímo do úst, nejlépe pod jazyk, a nechává se volně rozplynout. U malých dětí je možné daný přípravek rozpustit v malém množství vody.

Homeopatický přípravek by neměl přijít do kontaktu s kovy.

Obvykle se dávkuje 5 granulí, 1–2 tablety nebo obsah tuby podle stadia onemocnění 1–3x denně, popřípadě každé dvě hodiny. Při akutních obtížích se postupným zlepšováním stavu prodlužuje i dávkovací interval. Pokud se podává více homeopatik, dělá se mezi jednotlivými druhy pauza minimálně 10 min.

Některé aromatické látky a léky mohou snižovat účinky homeopatik, proto by se pacient při léčbě homeopatiky měl vyhýbat mentolu, kávě, cigaretám atd. Na čištění zubů jsou určené speciální zubní pasty bez mentolu a fluoru.

Homeopatie není schopná vyléčit všechna onemocnění, ale její výhodou je, že k nemocnému přistupuje celostně. Může se stát i cenným doplňkem klasické léčby. Volně prodejné homeopatické přípravky naleznete zde.


Téma zpracoval:

Klára VOJKŮVKOVÁ, farmaceutický asistent

Poradna on-line

www.DocSimon.cz

Téma bylo zpracováno bez nároku na úplnost.

Téma bylo zpracováno dle nejlepšího vědomí a svědomí autora na základě dostupných relevantních vědeckých informací.

Tuto poradnu on-line provozuje společnost ČESKÁ LÉKÁRNA HOLDING, a.s.