OČKOVÁNÍ A OČKOVACÍ LÁTKY

Úvod

Imunizace je děj, při kterém je jedinec vystaven působení speciálně upravené látky pro posílení imunitního systému. Jako imunogen označujeme látku, která je schopna v organismu vyvolat imunitní reakci. Imunizace může být děj buď pasivní, kdy do organismu dodáváme přímo hotové protilátky (např. při pokousání zmijí se aplikuje antisérum), nebo aktivní, kdy si tělo po stimulaci vytváří obranné látky samo.

Vakcinace (neboli očkování) je proces vedoucí k vytvoření obranyschopnosti, při kterém je jedinec vystaven působení celých mikroorganismů nebo jejich částí. Imunogen je v tomto případě buď živý, avšak oslabený (atenuovaný) mikroorganismus, nebo usmrcený (inaktivovaný) mikroorganismus, popřípadě jeho část. Po podání těchto imunogenů se v organismu člověka začnou aktivně vytvářet protilátky, většinou jako následek slabě proběhlého onemocnění (po podání oslabených či neživých původců infekce). Očkování je tedy vždy děj aktivní. Často je používán termín aktivní imunizace. Organismus má „imunologickou paměť“ = vytvořil si protilátky a při příštím kontaktu s původcem onemocnění je již zcela chráněn, tj. je imunní vůči danému onemocnění.

Povinná očkování se v České republice řídí vyhláškou Ministerstva zdravotnictví o očkování proti infekčním nemocem, odmítnutí očkování je tedy přestupkem.

Zásady správného očkování, druhy očkování

Očkuje se vždy zdravý jedinec. Neočkuje se v inkubační době infekčního onemocnění a při alergických reakcích na předchozí očkování.

Reakce se může dostavit i po 2 týdnech od vakcinace, záleží především na typu vakcíny.

Reakcí na očkování může být zvýšená tělesná teplota, bolestivost vpichu, otok, případně vyrážka. Tyto příznaky jsou normální reakcí zdravého organismu na aplikaci vakcíny. Závažnějšími reakcemi je horečka či celotělová kopřivka, tyto rekce bychom měli hlásit lékaři. Nejzávažnější reakcí je anafylaktický šok, proto bychom měli chvíli po očkování zůstat pod dohledem lékaře. Doporučuje se 30 minut po aplikaci vakcíny setrvat v čekárně, abychom byli v dosahu lékařské péče při silné reakci na její podání.

Zvýšenou teplotu (do 37,8) není nutné snižovat, snižujeme až horečku - podáním antipyretik (paracetamol, ibuprofen), hlídá se dostatek tekutin, event.použijeme zábaly. Antipyretika nikdy nepodáváme preventivně, objevují se studie, které prokazují sníženou odpověď na očkování při jejich preventivním podání. Bolestivost vpichu se snižuje přikládáním studených obkladů, vyrážka se nechává odeznít. Při neobvyklých reakcích je nutné vyhledat lékaře.

Očkování jsou:

Pravidelná očkování:

TBC – není již povinné pro všechny skupiny obyvatel, aplikuje se pouze rizikovým skupinám dětí (rodiče pobývali nebo pocházejí z míst s vysokým výskytem tuberkulózy, děti byly v kontaktu s nemocným s TBC)

hexavakcína - očkování proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli, dětské obrně, hemofilu influenzae typ B a hepatitidě B. Aplikuje se dětem od zhruba 9. týdne.

spalničky, příušnice, zarděnky - první dávka se aplikuje dětem zhruba v 15. měsících

přeočkování proti tetanu - podle současných doporučení se u dospělých přeočkovává po 10 - 15 letech

Doporučená očkování:

pneumokokové nákazy – pneumokoky způsobují akutní záněty středního ucha, vedlejších nosních dutin, zápal plic, někdy též zánět mozkových blan až sepsi. Očkování patří mezi tzv. povinně dobrovolná, tedy rodiče se mohou pro toto očkování rozhodnout a pak je dítěti hrazeno ze zdravotního pojištění (plně hrazená je zatím nejlevnější varianta). Toto očkování je též doporučeno osobám s chronickým onemocněním (cukrovka, kardiovaskulární onemocnění, astma) a seniorům. Lidem nad 65 let je rovněž hrazeno ze zdravotního pojištění.

rotavirová onemocnění - u dětí mohou způsobit závažné průjmy s dehydratací, horečkou a zvracením. Vakcíny proti onemocnění jsou určené kojencům od 6.týdne života a podávají se ústy ve 2 nebo 3 dávkách. Očkovat lze celoročně, ale nejvhodnější bývá období mimo zimní měsíce (kdy je sezóna rotavirových nákaz).

meningokokové nákazy - mají často velmi dramatický průběh, během hodin dojde k prudkému zhoršení stavu (nemocný se "zhoršuje před očima"). Náhle se objevuje horečka, schvácenost, bolesti svalů a kloubů. Tyto příznaky jsou v podstatě shodné jako u chřipky, jen jejich nástup je rychlejší. Poté se objevuje ospalost, zmatenost, silné bolesti hlavy, ztuhnutí šíje (nemocný nemůže předklonit hlavu) a typické krvácení do kůže (petechie - krvavé skvrny na kůži). Onemocnění může mít fatální průběh a u nákazy některými kmeny meningokoků jde doslova o minuty. Očkování je vhodné zvláště pro nejohroženější skupiny - těmi jsou malé děti do pěti let a mladí lidé mezi 15 - 25 lety. Kromě toho je vhodné pro cestovatele a v některých zemích je vyžadováno.

plané neštovice - jsou nebezpečné zvláště pro těhotné v I. a III.trimestru, kdy mohou poškodit plod, způsobit potrat nebo porodní komplikace. U zdravých dětí je průběh infekce většinou lehký, závažnější průběh mají infekce u dospělých, chronicky nemocných, osob oslabených (po chemoterapii, transplantaci). Očkování chrání proti onemocnění a zároveň snižuje pravděpodobnost vzniku pásového oparu později v dospělosti. U dětí lze spojit s povinným očkováním proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám. 

hepatitida A - přestože onemocnění většinou probíhá bez trvalých následků, v počátečních fázích by měli být všichni nemocní hospitalizování a je nutný dlouhodobý klidový režim. U vakcinace se předpokládá dlouhodobá ochrana (až 20 let). Ochranou je přísné dodržování hygienických návyků, což zvláště u dětí, osob se sníženým intelektem či při cestování není snadné zajistit.

chřipka - ročně zemře na chřipku nebo na zhoršení základního onemocnění v důsledku chřipky ve světě až půl milionu osob. Očkování je zvláště doporučeno chronicky nemocným (diabetici, lidé s onemocněním srdce a cév), osobám nad 65 let a zdravotnickému personálu. Virus výrazně mění svoji podobu, proto je nutné očkovat každý rok proti novému (změněnému) viru. Rizikovým skupinám je očkování v nejméně ekonomicky náročné variantě hrazeno ze zdravotního pojištění.

klíšťová encefalitida - toto virové onemocnění se projevuje bolestmi svalů, horečkou, v další fázi postižením nervového systému, obrnou končetin a může vést k trvalé imobilitě. Očkovat lze kdykoli nezávisle na roční době, ochrana nastupuje po druhé dávce. Standardní schéma je aplikace druhé dávky po 3 měsících, třetí po 9 - 12. Zrychlené se aplikuje po týdnu, potom za dalších 14 dní a poslední 9 - 12 měsíců po aplikaci první dávky. Ochrana přetrvává 3 - 5 let.

lidské papilomaviry - u žen i mužů infekce způsobuje genitální bradavice, anální karcinomy a u žen též rakovinu děložního čípku. Očkování nechrání proti všem kmenům, ale výrazně snižuje riziko onemocnění. Vakcína není pouze pro dívky, ale je schválena k použití též u chlapců a dospělých. 

Povinná očkování pro cestovatele:

Pro cestovatele jsou podle cílové destinace některá očkování povinná či doporučená, informace lze získat například v očkovacích centrech nebo na stránkách ministerstva zahraničí. Pro všechny cestovatele platí, že by měli být očkovaní proti hepatitidě A+B a měli mít platné očkování proti tetanu. Do rozvojových zemí se pak doporučuje očkování proti břišnímu tyfu. Dále se očkuje proti žluté zimnici (do zemí Afriky a jižní Ameriky), meningokokovým onemocněním, choleře, japonské encefalitidě či vzteklině.

Doporučení před očkováním


Téma zpracoval:

Mgr. Alice POLÁKOVÁ, lékárník

Poradna on-line

www.DocSimon.cz

Téma bylo zpracováno bez nároku na úplnost.

Téma bylo zpracováno dle nejlepšího vědomí a svědomí autora na základě dostupných relevantních vědeckých informací.

Tuto poradnu on-line provozuje společnost ČESKÁ LÉKÁRNA HOLDING, a.s.