REFLUXNÍ CHOROBA JÍCNU - PÁLENÍ ŽÁHY

Pálení žáhy – jak vzniká?

Onemocnění vyvolané návratem žaludeční kyseliny a trávicích šťáv zpět do jícnu či až do úst se nazývá refluxní choroba jícnu. Opakované potíže vedou k poškození sliznice jícnu, která proti působení trávicích šťáv není odolná tak jako sliznice žaludeční, kde se tyto šťávy přirozeně vyskytují. Proto nás „pálí žáha“. Pálení žáhy (pyróza) je poměrně častý jev, který vzniká v důsledku refluxu. Jedná se o prvotní příznak nemoci, která postihuje všechny věkové kategorie, ženy však o něco více než muže.

Pyróza se obvykle objevuje ve dne, časně postprandiálně (60 – 90 min po jídle). Souviset může s objemem porcí a typem podávané potravy a významným způsobem koreluje s obezitou. Dalšími méně specifickými příznaky jsou říhání, nadměrné slinění, bolest na hrudi, váznutí soust nebo nevolnost a zvracení. Na výskyt refluxní choroby mohou upozornit také mimojícnové příznaky v podobě opakovaných infekcí horních cest dýchacích, zhoršení astmatu či astma samotné, chrapotu nebo chronického kašle, zvýšené kazivosti zubů, popř. zápachu z úst. Někdy je pálení žáhy mylně zaměňováno s bolestí na hrudi způsobené infarktem myokardu nebo je příčinou bolesti v krku, se kterou pacient navštíví krční oddělení. 

Před refluxem je organizmus chráněn řadou mechanizmů. Jednu z klíčových rolí však hraje dolní jícnový svěrač, jehož napětí může ovlivnit řada faktorů včetně léčiv.

Jak předcházet pálení žáhy

Velkou úlevu může přinést úprava stravování, snížení objemu stravy, častější a malé porce. Nevhodné je polehávání po jídle a noční jídla. Je lépe vyhnout se některým potravinám a nápojům, které snižují tonus svěrače mezi žaludkem a jícnem a mohou tedy zhoršit potíže. Jsou to zejména:

Naopak pozitivní vliv má pravidelná strava s vysokým podílem bílkovin.
Je nutné vyvarovat se kouření, protože i nikotin snižuje napětí v jícnovém svěrači.
Důležitý je pohybový a fyzický režim. Pozor na práci v předklonu a zvedání těžkých břemen. Nevhodné je nošení těsných a stahujících oděvů a také dlouhodobý stres, který snižuje ochrannou vrstvu žaludečního hlenu a může vést i k dalším zažívacím potížím. Z krátkodobějšího hlediska ulevuje spát s hlavou ve zvýšené poloze, nedochází tolik k zatékání kyselého žaludečního obsahu do jícnu.

Častým důvodem refluxu je nadváha, kdy větší tlak na žaludek zde způsobuje logicky i větší tlak na jícnové svěrače. Tento mechanismus je podobný i u těhotných žen.

Některé léky mohou také snižovat tonus svěrače jícnu - pokud se u pacienta při užívání určitých léků objeví potíže s pálením žáhy, je nutné o tom informovat ošetřujícího lékaře. U některých léků může docházet k dráždění sliznice jícnu, pokud nejsou užívány správně - jedná se zejména o soli draslíku, léky k substituci hormonů štítné žlázy, preparáty s obsahem železa a léky proti osteoporóze. Tyto léky je důležité zapíjet velkým množstvím vody a po jejich užití si nelehat, zůstat ve vzpřímené poloze (vsedě, ve stoje). O správném užívání léků se poraďte se svým lékárníkem, který je schopen identifikovat, zda může být příčinou vašich potíží užívaný lék a může vám pomoci minimalizovat jeho nežádoucí účinky. 

Z volně prodejných léků jsou potíže nejčastěji vyvolané nadměrným nebo nevhodným používáním látek zvaných nesteroidní antiflogistika - látky proti bolesti, které mají i protizánětlivý účinek. Mezi tato léčiva patří ibuprofen, diklofenak, kyselina acetylsalicylová, naproxen a dexketoprofen.

Důležitý je samozřejmě nesedavý způsob života, nikotinová abstinence, omezení manipulace s těžkými břemeny, omezení práce v předklonu a nošení těsných stahujících oděvů, fyzický a psychický klid doplněný dostatkem spánku (dlouhodobý stres může vést ke stažení žaludku a tudíž i k možnému úniku žaludečních šťáv do jícnu).

Léčba

Základem farmakoterapie je potlačení žaludeční sekrece, resp. neutralizace gastroduodenálního obsahu a úprava motility.

Antacida – léky alkalizující žaludeční prostředí

Přestože mají antacida v terapii refluxu spíše doplňkový význam, jsou lékem volby určeným k úlevě příznaků zejména v případech, kdy se potíže nevyskytují příliš často a nejsou intenzivní. Ovlivňují kyselost a zásaditost prostředí, působí však jen krátce (přibližně jednu hodinu). Obvykle se aplikují bezprostředně při potížích nebo preventivně, když lze obtíže očekávat. Antacida rozdělujeme na systémová a nesystémová.

Antacida nesystémová (špatně resorbovatelná)

Téměř všechna nesystémová antacida dostupná v ČR obsahují jak soli hliníku, tak soli hořčíku (aluminium hydroxid/magnesium hydroxid). Tato kombinace je mimo jiné vhodná z důvodu prevence průjmu resp. zácpy (hořečnaté soli mohou působit projímavě, hlinité naopak). Hořečnaté soli navíc zvyšují tonus dolního jícnového svěrače. S dlouhodobým podáváním nesystémových antacid je spojeno riziko kumulace hliníku, a to zejména u pacientů s poruchou funkce ledvin. Ke zvýšení hladiny hořčíku v krvi může dojít i po relativně krátkodobém podávání těchto antacid, avšak pouze u pacientů s těžší poruchou funkce ledvin. Nepatrně se vstřebávají a působí poměrně dlouho.

Antacida systémová (resorbovatelná)

Jedná se o přípravky s obsahem uhličitanu vápenatého – calcium carbonas nebo hydrogenuhličitanu sodného – natrium hydrogencarbonas, jedlá soda.

Reagují s obsahem žaludku za vzniku kyseliny uhličité. Při dlouhodobém podávání mohou způsobit metabolickou alkalózu, navíc uvolňovaný oxid uhličitý může vést ke zvýšené žaludeční sekreci a roztažení žaludku. Používají se pouze krátkodobě ke zvládání akutních potíží. Vhodnější je použití uhličitanu vápenatého.

Pokud volíme antacida, preferujeme zástupce s minimálním systémovým působením. Obvykle je podáváme nejlépe mezi jídly (1–3 hod po jídle) 4 – 6x denně, resp. na noc.

Pamatovat je třeba na možnost interakce dvoj-a/nebo trojmocných iontů antacid např. s některými antibiotiky. Tato interakce vede ke zpomalení nebo zamezení vstřebávání současně užitých léčiv, proto jsou antacida podávána nejdříve 2 hodiny po aplikaci jiných léků . Krátkodobě je možné podávat antacida v těhotenství i během kojení. Zvýšené opatrnosti je nutno dbát u pacientů s poškozením ledvin nebo při minerálové nerovnováze. Antacida obsahující soli sodíku, nejsou tedy doporučována u hypertoniků nebo pacientů s edémy. Pro obsah sacharózy jsou některá nevhodná pro diabetiky.

Blokátory H2 receptorů

Mezi další volně prodejné přípravky patří H2 blokátory (účinná látka ranitidin 75 mg a famotidin 10 mg), které potlačují tvorbu žaludečních šťáv. Podávání není doporučováno u dětí do 16 let a během těhotenství, příp. kojení. H2 blokátory jsou obvykle dobře snášeny, avšak díky vyšší anticholinergní aktivitě může ranitidin zejména u starších pacientů zhoršovat zácpu nebo zvýraznit suchost sliznic. Pro účely samoléčby je doporučeno nepodávat blokátory H2 receptorů déle než 5 – 7 dní.

Inhibitory protonové pumpy

Pro krátkodobou léčbu úporné pyrózy a refluxu trvajících maximálně 14 dní, popř. v rámci krátkodobé prevence u pacientů užívajících steroidní i nesteroidní antiflogistika, lze v rámci samoléčby doporučit inhibitory protonové pumpy – PPI (účinné látky omeprazol 10 a 20 mg, pantoprazol 20 mg). V závislosti na dávce snižují až úplně potlačují kyselou žaludeční sekreci. Působí na potlačení tvorby kyseliny více cestami než H2 blokátory.

PPI jsou pro léčbu bez dohledu lékaře indikovány u pacientů starších 15 let v případě selhání předchozí terapie, při častějším výskytu projevů pálení žáhy a při absenci varovných příznaků (podezření na nežádoucí účinek léčiva, opakované zvracení, pocit váznutí sousta, bolest při polykání). PPI se užívají obvykle ráno 30 minut před jídlem. Po ukončení podávání je možné očekávat přetrvávání účinku po dobu 48 – 72 hodin.

Dlouhodobé podávání PPI může přinést řadu rizik (nepřítomnost kyseliny chlorovodíkové v žaludeční šťávě). Ještě výrazněji než H2 blokátory mohou omezit vstřebání některých léčiv závislých na kyselém pH v žaludku a duodenu (železo, vápník). Proto je zcela nezbytné každé dlouhodobější podání PPI konzultovat s lékařem.

Současná alkalizace (tedy zmírnění kyselosti) žaludečního obsahu antacidy nebo blokátory H2 receptorů snižuje účinek inhibitorů protonové pumpy. Současné podávání antacid nebo H2 blokátorů je tedy kontraproduktivní.

Prokinetika

Prokinetika (účinná látka domperidon 10 mg) podporují pohyblivost trávicí trubice ve správném směru. Usměrňují posun potravy a omezují tak návrat žaludečního obsahu do jícnu.

Riziku tohoto nepříjemného onemocnění jste vystaveni zejména tehdy, podléháte-li hektickému životnímu stylu, upřednostňujete-li nepravidelné stravování, velké jednorázové porce jídla a nedostatek přirozeného odpočinku po jídle.


PharmDr. Anna HARANTOVÁ, lékárník

Poradna on-line

www.DocSimon.cz

Téma bylo zpracováno bez nároku na úplnost.

Téma bylo zpracováno dle nejlepšího vědomí a svědomí autora na základě dostupných relevantních vědeckých informací.

Tuto poradnu on-line provozuje společnost ČESKÁ LÉKÁRNA HOLDING, a.s.