ZÁCPA

Klasifikace zácpy

Jako zácpu lze označit méně než dvě stolice za týden. Dle doby trvání rozlišujeme zácpu akutní, déletrvající a chronickou.

Akutní (trvá krátce, pouze několik dní)

Dochází k ní při cestování – změna prostředí, nedostatečná čistota toalety (psychický blok). Dále při událostech narušujících obvyklý životní rytmus. Svou roli také hraje výrazná změna ve stravování, nedostatečný příjem tekutin či stravy, nadměrné pocení. Tento typ zácpy postihne většinu pacientů. Dalšími faktory, které mohou být příčinou zácpy, jsou: stres, těhotenství, užívání některých léčiv. Příčiny krátkodobé zácpy však mohou být i vážnějšího charakteru, jako je náhlá příhoda břišní, střevní neprůchodnost následkem obstrukce – tzv. ileus. Zácpa je pak nejčastěji doprovázena zástavou odchodu plynů a kolikovitými bolestmi břicha.

Déletrvající (týden) či přerušovaná (tzv. intermitentní, střídající se s epizodami průjmu)

V případě déletrvající zácpy mohou být příčinou většinou i stavy závažnějšího charakteru, jako např. neúplná střevní obstrukce nebo nádor tlustého střeva (kolorektální karcinom). Zácpa střídající se s epizodami průjmu je typická pro syndrom dráždivého tračníku.

Chronická (trvá měsíce, roky)

Někteří pacienti mívají v průměru méně než 2 defekace za týden po celý rok. Na vině může být nedostatečný příjem vlákniny, špatné stravovací návyky, nedostatečný příjem stravy (senioři, poruchy příjmu potravy), malý příjem tekutin, nedostatek pohybu či poruchy peristaltiky střev spojené např. s diabetem či užíváním některých léčiv.

Příčiny zácpy mohou být střevní i mimostřevní.

Střevní příčiny

Mimostřevní příčiny

Dle klinického hlediska rozlišujeme zácpu sekundární, organickou a funkční.

Sekundární zácpa: zácpa je pouze doprovodným příznakem jiných celkových onemocnění či nežádoucí účinek užívání některých léčiv (viz výše).

Organická zácpa: způsobena překážkou, např. nádorem.

Funkční zácpa (tj. zácpa jako samostatná nemoc):

Terapie zácpy

Před samotným započetím léčby je důležité zjistit příčinu zácpy. Nejčastější prostá zácpa jde s úspěchem zvládnout pouze stravovacích návyků. Zvýší se příjem tekutin, vlákniny a event. mastných pokrmů. Zácpa vyvolaná léčivy spontánně odezní po vysazení těchto léčiv, je-li třeba v podávání daných léčiv pokračovat, podávají se nenávyková projímadla. O vysazení léčiv musí vždy rozhodnout lékař. Někdy stačí úprava lékové formy nebo záměna preparátu za jiný, lépe snášený (např. u přípravků s obsahem železa). Při léčbě sekundární zácpy je třeba léčit vyvolávající příčinu (tedy dostatečně terapeuticky kompenzovat původní onemocnění, jehož doprovodným příznakem je právě zácpa).

Principy léčby zácpy:

Vláknina, tekutiny, dietní a režimová opatření

Vláknina – nevstřebatelná rostlinná složka pro lidský organismus, která do své pevné fáze absorbuje vodu. Tím dochází k několikanásobnému zvětšení jejího objemu (nabobtnání), zvýšení střevní nálože (hmotnost stolice) a navození reflexní střevní pohyblivosti (peristaltiky), čímž se urychlí střevní transit. Hovoříme o tzv. objemových projímadlech, neboť významně zvětšují objem stolice.

Používají se např. při zácpě z poruchy uvolnění pánevního dna (spastický syndrom), při prosté zácpě návykové; akutní zácpě při cestování, stresu, těhotenství apod.

Vlákninu v jakékoliv podobě se doporučuje užívat vždy 30 minut před jídlem (nejlépe tedy nalačno) a vždy zajistit dostatečný přísun tekutin po celý den (2 – 3 litry za den). Při nedostatku tekutin se může nabobtnalá vláknina zahustit, zapříčinit tuhost a tvrdost stolice a v konečném důsledku způsobit až neprůchodnost střev – zácpu.

Přirozeným zdrojem vlákniny ve stravě jsou: pšeničné otruby, lněné semínko, ovesné vločky, sója a fazole, sušené fíky, celozrnné pečivo (z tmavé mouky), ovoce (zejména peckovice jako třešně, meruňky, broskve) a zelenina. Příjem vlákniny lze zvýšit i doplňky stravy přírodního púvodu - podává se jako prášek (smíchaný s tekutinou, do jogurtu), v kapslích nebo tabletách. Oblíbenou formou vlákniny je psyllium - osemení jitrocele indického, které dokáže až 40x zvětšit svůj objem, navodí tak pocit sytosti a pomůže k vyprázdnění střeva. 

Osmotická projímadla

Jde o rozpustné, ale nevstřebatelné látky, které svým osmotickým tlakem na sebe navazují vodu a zadržují ji ve střevě. Používají se k terapii prosté návykové zácpy.

Solná projímadla: mohou být složkou individuálně připravovaných léčivých přípravků v lékárnách, dále jsou součástí některých minerálních vod. Obvykle se užívá 100 - 400 ml ráno nalačno či večer před spaním. Vodnatou stolici vyvolají za jednu až tři hodiny. Jejich hořká chuť lze zmírnit ochlazením či smísením s ovocnými šťávami. Používají se jak k terapii prosté návykové zácpy, tak před kolonoskopickým vyšetřením či RTG vyšetřením střev. Nejsou vhodné pro pacienty s poruchou funkce ledvin a minerálovými dysbalancemi.

Laktulóza: syntetický disacharid sladké chuti, který se nevstřebává. Účinek nastupuje většinou do 24 - 48 hodin. Lze je užívat dlouhodobě, jsou vhodné pro děti, těhotné i kojící, bohužel velmi často způsobují nadýmání a plynatost.

Polyethylenglykol (makrogol 4000) je účinnou složkou přípravků na předpis i volně prodejného přípravku určeného pro dospělé pacienty a děti od osmi let. Je dostupný ve formě sáčků, které se těsně před použitím rozpustí ve sklenici vody. Užívá se nejlépe ráno. Protože se prakticky nevstřebává, mohou ho užívat i těhotné a kojící.

Změkčující projímadla

Glycerol: Glycerinové čípky jsou velmi šetrným projímadlem. Rektální čípek ve střevě působí osmoticky, zároveň přímo stimuluje stěny konečníku. Dále změkčuje stolici a usnadňuje její postup ve střevech. Podle potřeby se zavede jeden čípek do konečníku a vyčká se, než se objeví nutkání na stolici (5 – 10 min). Přípravek je možno používat v těhotenství i po dobu kojení. Při dlouhodobém užívání hrozí návyk na stimulaci, neměl by se proto užívat déle než týden.

Tekutý parafín: má schopnost změkčení stolice. Jedná se o špatně vstřebatelný minerální olej, přesto se jeho použití dnes nedoporučuje pro riziko toxicity.

Kontaktní (dráždicí, stimulační) projímadla

Tato skupina laxativ je založena na schopnosti některých látek přímo dráždit nervová zakončení ve střevní střevě. Tím dojde k podpoře střevní motility (peristaltiky) a vylučování iontů (elektrolytů) i vody do střeva. Dříve používaný ricinový olej působil po celé délce střeva (včetně střeva tenkého) a jeho účinek byl mohutný až drastický. Moderní kontaktní laxativa (látky rostlinného i syntetického původu) používaná v dnešní klinické praxi působí pouze na střevo tlusté.

Látky rostlinného původu – plod (lusk) a list senny, list aloe, kůra krušiny olšové, kořen reveně dlanité. Z těchto rostlin se vyluhovávají účinné látky - deriváty antrachinonu. Užívají se nejčastěji večer před spaním, efekt se dostaví brzy ráno, přibližně po 8 - 12 hodin. Jejich účinek je výrazný a přestože se jedná o přírodní látky, nejsou bezpečnější než ostatní skupiny laxativ. Protože stimulují i oblast pánevní, nesmí se používat v těhotenství, nejsou vhodné ani pro děti, kojící a chronicky nemocné pacienty (kardiovaskulární onemocnění, onemocnění ledvin).

Látky syntetického původu – bisakodyl a pikosulfát. Účinek nastupuje za 6 - 10 hodin. Po večerním podání (těsně před spaním) se účinek dostaví do 10 hodin, po ranním podání (0,5 hodiny před snídaní, tedy nalačno) se účinek dostaví dříve. K dispozici jsou přípravky ve formě kapek, kapslí, tablet i čípků.

U všech kontaktních laxativ, ať již přírodního či syntetického původu, platí, že se nesmějí užívat dlouhodobě. Za bezpečné se považuje příležitostné použití u akutní funkční zácpy. Pravidelné používání by nemělo přesáhnout 1 - 2 týdny. Pouze těžké, úporné zácpy postihující chronicky nemocné pacienty se mohou kompenzovat denním používáním kontaktních laxativ. Chronické užívání musí být vždy schváleno ošetřujícím lékařem. Nadměrné, dlouhotrvající a zejména neopodstatněné užívání kontaktních laxativ může vyvolat návyk na tyto látky. Vlivem projímadel se urychleně vyprázdní celé tlusté střevo, naopak při normální defekaci se vyprazdňuje pouze jeho koncová část. Proto po použití těchto laxativ trvá delší dobu, než se střevo znovu naplní a než dojde k nutkání na stolici. Je normální, že se další stolice po podání kontaktních laxativ dostaví až za tři dny a její absence není důvodem pro další použití projímadla! Kromě toho při použití laxativa dochází k větším ztrátám vody a minerálů, což může opět ovlivnit střevní peristaltiku. Dlouhodobé používání vede ke ztrátám draslíku, možným poruchám srdečního rytmu a jiným metabolickým poruchám. Při nadužívání a dlouhodobém podávání kontaktních laxativ hrozí poškození nervových pletení ve stěně střeva, oslabení (atrofie) hladké svaloviny a poruchy elektrolytové rovnováhy. Rozvine-li se syndrom chronického abúzu kontaktních laxativ, hrozí rovněž průjmy, anorexie, zvracení, hubnutí, slabost, deprese a poruchy metabolismu.

Nácvik defekačního reflexu (fyzioterapie)

Varianta bez projímadel: pacient se pokusí bez zbytečně velkého úsilí o defekaci, a to 20 - 30 minut po snídani.

Varianta s projímadly: pacient vypije ráno po probuzení sklenici minerální vody. Půl hodiny na to se nasnídá a poté zavede do konečníku glycerinový čípek. Za 15 minut se pokouší o defekaci. Jakmile se dosáhne spontánní defekace, ubírá se nejdříve projímavá minerální voda a nahradí se pitnou vodou, pak čípek. Nakonec jediným spouštěcím faktorem zůstává sklenice vody.

Nácvik defekačního reflexu však představuje zdlouhavou záležitost (až měsíce) a klade vysoké nároky na vytrvalost pacienta při jeho vykonávání.


Téma zpracoval:

Mgr. Marta KŘÍŽKOVÁ, lékárník

Poradna on-line

www.DocSimon.cz

Téma bylo zpracováno bez nároku na úplnost.

Téma bylo zpracováno dle nejlepšího vědomí a svědomí autora na základě dostupných relevantních vědeckých informací.

Tuto poradnu on-line provozuje společnost ČESKÁ LÉKÁRNA HOLDING, a.s.